Poselství Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
Antónia Guterrese ke Světovému dni uprchlíků 2008
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zahájil práci v roce 1951 konkrétním úkolem zajistit ochranu a řešení problému Evropanů vykořeněných po 2. světové válce.
Dnešní svět je jiný a ochrana uprchlíků výrazně náročnější. Staré překážky pohybu lidí padly a objevily se nové vzorce migrace, včetně forem násilného vyhánění, s jakými Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 nepočítala.
Dnešní konflikty může motivovat politika, ale při bližším pohledu to může být chudoba, špatná vláda, nebo změny klimatu vedoucí k boji o ztenčené zdroje. Nedávné záplavy a nedostatek pohonných hmot měly okamžitý a dramatický dopad na chudé a vykořeněné, včetně uprchlíků a vnitřně vysídlených. Extrémní zvýšení cen vyvolalo na mnoha místech nestabilitu a konflikty a velmi reálnou hrozbu dalšího vysidlování.
Kvůli těmto novým problémům je o to naléhavěji nutné najít způsob, jak řešit stále komplexnější hlavní příčiny vysidlování. A nejlepším řešením je prevence. Musíme lépe chápat, co vyvolává vysidlování, proč nejsou státy schopné nebo ochotné zajišťovat svým občanům fyzické, materiální nebo právní bezpečí.
V agentuře OSN pro uprchlíky se zaměřujeme na ochranu práv a fyzického i duševního zdraví uprchlíků. To znamená, že zajišťujeme přístup těch, kteří prchají před násilím a pronásledováním, do bezpečí a k pomoci, která jim zachrání život, i k dlouhodobé podpoře v době exilu a nakonec i k trvalému řešení, díky němuž si mohou vybudovat nový život.
Naše práce je ale v mnoha částech světa stále složitější. V některých zemích snahy zamezit nelegální migraci znemožňují řádně rozlišovat mezi těmi, kteří se sami rozhodli přestěhovat, a těmi, které k útěku přinutilo pronásledování a násilí. Až příliš často vídáme, jak uprchlíky vracejí od svých hranic země, do nichž vkládali naději na nalezení bezpečného útočiště.
Otázky azylu a přistěhovalectví se neposuzují vždy racionálně, nestranně nebo účinně. A lidé v bohatých zemích by si měli uvědomit, že většinu všech uprchlíků najdeme v rozvojových zemích a že k největším migracím lidí dochází na jižní polokouli. Mnoho rozvojových zemí prokazuje nesmírnou velkorysost a štědrost při přijímání uprchlíků a zaslouží si mnohem větší podporu a solidaritu.
V dnešní Světový den uprchlíků mi dovolte vzdát poctu všem, kteří byli násilím vykořeněni, a mnoha humanitárním pracovníkům, kteří jim pomáhají. Uprchlíci prokazují neuvěřitelnou odvahu a houževnatost při překonávání nesmírných překážek na cestě za novým životem. Zajišťování ochrany, jakou si zasluhují, je ušlechtilá věc, protože práva uprchlíků jsou lidskými právy - právy, která patří nám všem.
Komentář Antónia Guterrese Poskytování ochrany v moderním mobilním světě u příležitosti Světového dne uprchlíků
Projev Marcely Skalkové,
vedoucí kanceláře UNHCR v České republice
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zahájil práci v roce 1951 konkrétním úkolem zajistit ochranu a řešení problému Evropanů vykořeněných po 2. světové válce.
Vítejte na naší webové stránce věnované Světovému dni uprchlíků. Dne, kdy vzdáváme hold těm, kteří nikdy neztrácejí naději přesto, že přišli o všechno.
UNHCR zvolilo za téma letošního Světového dne uprchlíků "ochranu", protože ochrana uprchlíků je smyslem naší práce.
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zahájil činnost v roce 1951 s velmi konkrétním úkolem chránit Evropany vykořeněné 2. světovou válkou a najít řešení jejich situace. Na dokončení tohoto úkolu jsme dostali tříletý mandát. UNHCR je po téměř šesti desítkách let, padesáti milionech uprchlíků a dvou Nobelových cenách míru stále s námi a násilím vykořenění lidé na celém světě stále potřebují mezinárodní ochranu. Ochrana je samotnou podstatou naší práce.
Svět je dnes ale úplně jiný a poskytování ochrany uprchlíkům je mnohem složitější. Jak konstatoval Vysoký komisař António Guterres, vysídlování lidí je dnes mnohem komplikovanějším jevem než v roce 1951, toky obyvatel jsou méně vyhraněné a způsobuje je složitá kombinace vzájemně propojených faktorů. Uprchlíci unikají před novými formami pronásledování a porušování lidských práv. Příčiny se často liší od těch, které vyvolaly útěk obyvatel v době 2. světové války. Změnily se i způsoby útěku, stejně jako reakce na uprchlíky ze strany mezinárodního společenství a široké veřejnosti.
Státy, do nichž uprchlíci přicházejí, dnes čelí mnoha novým problémům. Mezi ně patří:
- potřeba rozlišit ty, kteří potřebují mezinárodní ochranu, od těch, kteří neopouštějí vlast kvůli pronásledování, ale z jiných, často závažných příčin.
- nutnost zachovat podstatu azylového systému a zajistit, aby ho nezneužili teroristé.
- skutečnost, že většina uprchlíků hledá útočiště v rozvojových zemích.
Současně je pro uprchlíky čím dál obtížnější dostat se do azylové země a dosáhnout uznání svého statusu kvůli zpřísněným bezečnostním kontrolám na hranicích a vízovým režimům. To nutí mnohé z nich k tomu, aby se obraceli na převaděče lidí. Žadatelé o azyl a uprchlíci jsou kromě toho často terčem rasismu, xenofobie a netolerance. Předsudky vůči nim se odrážejí v předvolebním oportunismu, politickém populismu a senzacechtivých zprávách médií i v zemích s dlouhou tradicí pohostinnosti a vstřícnosti vůči lidem žádajícím o azyl.
Přes všechny tyto náročné změny zůstává celkový cíl UNHCR stejný: "Zajistit uprchlíkům co nejúplnější dodržování základních lidských práv a svobod", jakých by měly využívat "všechny lidské bytosti... bez jakékoliv diskriminace", jak se uvádí v našich stanovách a v preambuli Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen Úmluva). Mezinárodní ochrana vychází z principů lidských práv, v neposlední řadě z práva vyhledat si útočiště v jiné zemi a požívat tam azylu před pronásledováním, jak stanoví článek 14 Všeobecné deklarace lidských práv. UNHCR si proto letos s partnerskými organizacemi OSN připomíná 60. výročí vzniku Všeobecné deklarace lidských práv pod heslem "Důstojnost a spravedlnost pro všechny".
Dnes, kdy si připomínáme Světový den uprchlíků, bych se ráda vrátila k některým základům mezinárodní ochrany uprchlíků a zaměřila se na některé nové úkoly, které před námi při ochraně uprchlíků zde, v České republice, a na celém světě vyvstávají.
Praxe udělování azylu lidem, kteří prchají před pronásledováním, je jednou z nejranějších známek civilizace. Odkazy na ni nacházíme už v době před třemi a půl tisíci let ve velkých říších Blízkého a Středního východu. Systém mezinárodní ochrany uprchlíků zaručuje specifický režim ochrany lidských práv pro specifickou kategorii lidí: pro ty, kdo už nadále nemohou spoléhat na to, že jim jejich vlast nebo země obvyklého pobytu zaručí ochranu jejich lidských práv a základních svobod. Dnešní "instituce azylu... přímo vychází z práva vyhledat si útočiště v jiné zemi a požívat tam azylu před pronásledováním, ukotveného ve článku 14(1) Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948" . Právo vyhledat útočiště a požívat azyl tak představuje základ Úmluvy z roku 1951.
Úmluva z roku 1951 a její Protokol z roku 1967, základy moderní ochrany uprchlíků, definují upchlíky jako osoby, které jsou mimo svou vlast nebo zemi obvyklého pobytu a které mají opodstatněný strach z pronásledování kvůli své rasové příslušnosti, vyznání, národnosti, členství v určité sociální skupině nebo kvůli politickým názorům. Lidé prchající před ozbrojenými konflikty nebo obecně rozšířeným násilím se také všeobecně pokládají za uprchlíky, i když někdy spadají pod jiné právní mechanismy, než je Úmluva z roku 1951. Od roku 1992 bylo Úmluvou i jejím Protokolem vázáno Československo, od roku 1993 tento závazek přejala i Česká republika.
Definici uprchlíka, tak jak ji obsahuje Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, je třeba interpretovat a používat v kontextu doby. Přestože byla Úmluva navržena na pozadí 2. světové války, nikdy neměla v úmyslu omezovat režim ochrany uprchlíků pouze na ty, kteří prchají proto, že je pronásleduje despotický diktátor kvůli etnickému původu a víře. Proto může status uprchlíka stejně tak získat například dívka, kterou úřady v její zemi nedokážou ochránit před nedobrovolnou ženskou obřízkou genitálií. Proto se uprchlíkem může stát chlapec, který byl nezákonně prodán na nucené práce a který se obává těžké diskriminace a společenského vyloučení ve své rodině a komunitě, kdyby se vrátil domů. A proto se může stát uprchlíkem třeba i otec pěti dětí, který své děti nedokáže uživit, protože mu úřady kvůli jeho etnickému původu zabavily půdu.
UNHCR pracuje mnoha různými způsoby na tom, aby dnešní uprchlíci mohli využívat svá základní lidská práva a svobody. Primární rolí UNHCR je umožnit jednotlivým státům přijmout taková opatření, kterými uprchlíkům zajistí práva naprosto základní pro naši lidskou důstojnost a duševní a tělesné zdraví, mj. právo žít se svou rodinou, právo netrpět hlady, právo na vzdělání, svoboda pohybu, právo nebýt mučen nebo podrobován nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a právo nebýt pohlavně zneužíván.
Dosahujeme toho tím, že naléháme na jednotlivé státy, aby neposílaly uprchlíky zpět do míst, kde by jim hrozilo vážné porušování jejich lidských práv. Pomáháme jednotlivým zemím rozvíjet jejich legislativu a systémy, které umožní uprchlíkům využít práva požádat v těchto zemích o azyl. Školíme soudce rozhodující o žádostech o azyl, aby dokázali rozeznat skutečné uprchlíky, a poskytujeme aktualizované informace o zemi původu žadatelů. Podporujeme jednotlivé státy při rozšiřování jejich kapacit pro přijímání žadatelů o azyl a pro péči o uprchlíky například tím, že financujeme výstavbu přijímacích středisek, hledáme alternativní péči o děti, které přijely samy a žádají o azyl, a podporujeme místní školy, aby přijímaly a vzdělávaly děti uprchlíků.
Uprchlíkům pomáháme naplnit jejich právo na azyl také tím, že jim umožníme vydělávat si na živobytí prací. Tím, že pomáháme dětem uprchlíků nalézt jejich ztracené rodiče. A tím, že uprchlíkům zajistíme přístup k lékařské a psychosociální pomoci. Jednotlivým státům pomáháme hledat trvalá řešení ve věcech uprchlíků tím, že usnadňujeme jejich dobrovolný návrat domů, když to podmínky dovolí. V jiných případech státům pomáháme integrovat uprchlíky do společnosti. Dosahujeme toho podporou tolerance, úcty a soužití - například mezi školáky nebo podporou etnicky a nábožensky smíšených divadelních, básnických a hudebních představení.
Všechny tyto aktivity na ochranu uprchlíků a mnohé a mnohé další mají jediný cíl: umožnit ženám, mužům, dívkám a chlapcům, kteří byli nuceni uprchnout z domova kvůli ohrožení života nebo jiných základních lidských práv, vést znovu beze strachu "normální" život.
UNHCR má dnes víc než 6 300 zaměstnanců, kteří pracují na splnění tohoto cíle v přibližně sto dvaceti zemích. Víc než 80 procent našich pracovníků na celém světě působí mezi uprchlíky, často na odlehlých a obtížných postech neumožňujících rodinný život. Naší prioritou zde, v České republice, je podporovat úsilí o vybudování komplexního, udržitelného a samostatného azylového systému, který státu umožní posoudit žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s mezinárodně uznávanými standardy a s mezinárodním právem. Činíme tak prostřednictvím vlastních programů v oblasti právního poradenství a osvětových aktivit a dále pomocí programů nestátních neziskových organizací, které UNHCR podporuje.
Doufám, že si teď dovedete lépe představit, co myslíme ochranou uprchlíků v dnešním světě. Nesmíme zapomínat na to, že uprchlíci jsou oběti závažného porušování lidských práv a že vůči nim máme kolektivní odpovědnost. Vlády mají právo střežit hranice svého státu. Ale tuto ochranu je třeba zajišťovat způsobem, který nebude bránit uprchlíkům v jejich právu vyhledat si útočiště v jiné zemi a požívat tam azylu před pronásledováním.
Lidé žijící v průmyslově vyspělých státech by také neměli zapomínat, že většinu všech uprchlíků najdeme v rozvojových zemích a že k největším migracím lidí dochází na jižní polokouli. Mnoho rozvojových zemí prokazuje nesmírnou velkorysost a štědrost při přijímání uprchlíků a od mezinárodního společenství si zaslouží větší uznání a podporu v duchu skutečné dělby břemene.
Na závěr bych ráda vzdala poctu všem, kdo byli násilím vykořeněni, a mnoha humanitárním pracovníkům, kteří jim pomáhají. Uprchlíci prokazují neuvěřitelnou odvahu a houževnatost při překonávání nesmírných překážek na cestě za novým životem. Zajišťování ochrany, jakou si zasluhují, je ušlechtilá věc, protože práva uprchlíků jsou lidskými právy - právy, která patří nám všem.
Děkuji za pozornost.
JUDr. Marcela Skalková,
vedoucí kanceláře UNHCR v ČR
Text projevu je ke stažení zde.