Příběhy uprchlíků
Většina uprchlíků se chce vrátit zpět domů, někteří se ale vrátit nemohou, protože návrat by byl příliš nebezpečný. Ať jsou však kdekoli, uprchlíci se budou vždy snažit posbírat střepy a začít znovu. Nabízíme vám příběhy několika uprchlíků, kteří o to pokoušejí. Za to jim vzdejme při příležitosti Světového dne uprchlíků hold.
Afghánka Fateme: Příběh o mateřské odvaze
a vytrvalosti
Tento příběh o odvážné matce a jejím tvrdošíjném odmítání přijmout porážku
začal před 25 lety, když polovojenské oddíly napadly Fateminu vesnici
v Afganistánu a donutily ji a její dvouletou dceru utéci do blízkých hor.
Íránská uprchlice:
Je nesnadné vyrůstat v ledovém Finsku
Koncem 80. let, když mi bylo zrovna devět let, jsem se svou rodinou musela opustit Irán, kde vypukly nepokoje a utéci do Pákistánu. Poté, co jsme tam žili téměř čtyři roky, dozvěděli jsme se prostřednictvím UNHCR, že rodina může přesídlit do Finska.
Gruzínka Nino: Místo domova mnohaleté provizorium
Koncem 80. let, když mi bylo zrovna devět let, jsem se svou rodinou musela opustit Irán, kde vypukly nepokoje a utéci do Pákistánu. Poté, co jsme tam žili téměř čtyři roky, dozvěděli jsme se prostřednictvím UNHCR, že rodina může přesídlit do Finska.
Iránec Massoud: Dětství zhaslé na cestě za nezávislostí
Massoud, iránský Kurd, žil od léta 2003 v něčem, co mělo původně sloužit jako dočasný tábor v poušti podél hlavní silnice vedoucí z Jordánska do Iráku. Jeho rodina opustila Irák po bombardování v naději, že najde místo, kde bude moci svobodně a v míru žít. Tento tábor je jediným výsledkem jejich naděje.
Natalia: Z Běloruska
do Česka
Natalia přišla do České republiky se svým manželem a dvěma dětmi v roce
2001 utíkajíc před diktátorským režimem rodného Běloruska. Říká, že rodina
se nerozhodla přijít do České republiky; chtěli pouze odejít daleko za
hranice rodné vlasti.