koncepce výstavy

Podnětem k uspořádání výstavy Útěk a exil v umění se stala myšlenka důstojně, a přitom nevšedně připomenout 50. výročí založení významné humanitární organizace - Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Za dobu svého půlstoletého trvání pomohla již více než 50 milionům uprchlíků a za svou práci byla dvakrát oceněna Nobelovou cenou míru. V současné době pomáhá přibližně 22 milionům osob po celém světě.

Ne vždy si plně uvědomujeme, že ztráta domova, útěk a hledání bezpečnějších končin světa je univerzálním a trvale platným fenoménem, který může potkat kohokoli a kdykoli ze dne na den. Je to jev, jenž je historicky spjat se vznikem lidské společnosti vůbec, objevující se dozajista již s existencí prvních civilizačních formací. Po tisíciletí dějiny plynuly, aniž by lidské společenství cítilo potřebu tento jev definovat. Historický vývoj byl dán odlišným způsobem chápání politického i kulturního života společnosti, v níž dominovaly náboženské aspekty. Teprve moderní dějiny se svým důrazem na svobodu jedince a se vznikem hnutí bojujících za národní identitu daly předpoklad k vytvoření definice uprchlictví tak, jak ji známe dnes.

Podle mezinárodního práva je za uprchlíka považována osoba, která se nachází mimo území země svého původu a za jejími hranicemi hledá ochranu na základě oprávněných obav před pronásledováním z důvodů politického přesvědčení, rasové či národnostní příslušnosti, náboženského vyznání nebo své příslušnosti k určité sociální skupině. Promítneme-li si tuto definici do historie, vyvstává lákavá otázka: lze o tomto tak všeobecném jevu zpětně nalézt proklamativní svědectví? Kladnou odpověď můžeme nalézt v jedné z nejrozšířenější a zároveň všeobecně nejsrozumitelnější oblasti lidské činnosti - ve sféře výtvarného umění. Je překvapující, nakolik byly a jsou exil a uprchlictví častým a vyhledávaným námětem výtvarného umění. Nejprve inspirovaným mytologickými nebo náboženskými zdroji a později, zhruba od 19. století, soudobou realitou, s níž umělec přicházel bezprostředně do kontaktu. Jinými slovy řečeno, ve starší historii se umění k tématu vyjadřovalo prostřednictvím všeobecně známých příběhů slavných hrdinů, zatímco v moderní době začali umělci zachycovat události přímo ze života lidí kolem sebe, podobně jako fotograf s kamerou v ruce.

Koncept výstavy těží nejen z této základní myšlenky - že uprchlictví, vyhnanství a hledání nového domova je téma staré jako lidstvo samo a že je možné tento fakt doložit prostřednictvím uměleckých děl - ale je navíc dynamizován nápadem konfrontace uměleckého díla se současnou dokumentární fotografií. Ke každému vystavenému historickému výtvarnému dílu je přiřazena fotografie vybraná z bohatého fotografického archivu UNHCR, vznikajícího od chvíle založení organizace a mapujícího pohnuté události ze života uprchlíků ze všech končin světa. Nadčasové a multikulturální hledisko je tak demonstrováno z různých úhlů pohledu.

Výstava představuje na 60 děl českých i zahraničních umělců počínaje obdobím renesance a konče 90. lety 20. století. Uvede díla prvořadých a světově proslulých tvůrců, jakými jsou například Lucas Cranach, Nicolas Poussin, Pablo Picasso či Henry Moore.
Z české scény pak představí díla autorů slavných jmen, mezi mnohými například Jaroslava Čermáka, Mikoláše Alše, Felixe Jeneweina či Alfonse Muchu. Na výstavě se objevují ale i jména umělců, jejichž tvorba nevznikala v centru světového dění a nebývá do mezinárodních výstav obvykle zařazována.

Expozice byla netradiční i z hlediska instalace. Prostory Císařské konírny se na čas proměnily ve stylizované nádražní nástupiště, do něhož byly umělecká díla a dokumentární fotografie zasazeny. Nádraží je místem, které v každém z nás vyvolává obraz "cesty", přesunu, putování a působí na naše emoce ve smyslu pocitu opouštění a vydávání se vstříc jiné budoucnosti. Evokuje prožitky, které jsou pro osoby ztrácející dosavadní domov tou nejpalčivější skutečností, s níž jsou nuceni se vyrovnávat. Nástupiště bylo oživeno reálnými předměty, zvuky i virtuálně prezentovanými detaily, jež dotvoří celou atmosféru života nádraží.

Umělecká díla a dokumentární fotografie jsou strukturovány do několika okruhů. Jejich charakter a podoba neodpovídají chronologickému řazení děl podle doby jejich vzniku. Okruhy sledují tři základní osy, podle nichž jsou díla uspořádána a které se navzájem prolínají. První osa vychází z obsahové vazby k pojmu uprchlictví z hlediska definice UNHCR. Druhá rovina sleduje díla podle toho, které příběhy se staly v určité historické epoše dominantní. A třetí linie dokládá, jak se téma útěku před hrozícím nebezpečím vyvíjelo od mytologických a náboženských námětů (jakými jsou např. archetypální obraz "exodu" vyhnání Adama a Evy z ráje či útěk Svaté rodiny do Egypta) až po výjevy zobrazující reálné situace viděné umělci na vlastní oči a pocítěné na vlastní kůži (výjevy z válečných událostí 20. století).

PhDr. Ivona Raimanová
kurátorka projektu
červen 2002