|
Část doprovodného programu byla určena
především dětem. Každé dítě dostalo u vstupu zdarma svého
průvodce výstavou. Tento materiál je prováděl výstavou
pomocí příběhu vystavěného na základě deseti představovaných
děl.
Průvodcem jim byl plyšový medvídek
- zhmotnění vztahu k domovu, symbol bezpečí.
O výsledné podobě příběhu rozhodovaly samy děti, které mohly
v tzv. myslánce zanechat dokreslené obrázky, své vzkazy a
dojmy z výstavy.
Součástí interaktivního programu
byla i počítačová hra, jejímž průvodcem a pomocníkem byl opět
plyšový medvěd. V průběhu hry měly děti možnost provádět volby
simulované na příběhu utíkající rodiny: Rozhodovaly o tom,
co si na cestu vezmou, co naopak nechají doma, atd.
Tzv. úschovna myšlenek, instalovaná
v přízemí výstavního prostoru v improvizované nádražní čekárně,
byla složená ze papírových šuplíků, do kterých návštěvníci
ukládali svá "myšlenková zavazadla" - tj. texty v bezprostřední
reakci na výstavu.
Z velkého množství vybíráme několik
ukázek:
Věčné téma - měla by to být
povinná návštěva pro všechny,
kteří mohli prožít celý život "doma".
J.K., Švýcarsko
Tato výstava by měla být povinná
pro všechny politiky (na celém světě), možná by pochopili,
že uprchlíci jsou lidé kteří odcházejí ze zoufalství a ne
protože se jim líbí "cestovat"!
L.M. , Praha
Teddy Travels 2,350 Days People
had blue eyes and other people said they had brown eyes.
And so they had to run, because the ones with the blue eyes
chased them because they had brown eyes. One man with blue
eyes took this bear with him. And on the way he met a man
with blue eyes - an enemy. And so they fought. Only when
he killed him, he remembered that it was his brother. And
that's the end. Text thought up and written by Kája (age
10) …
|
Vítám
tě. Asi se divíš, co takový ošuntělý medvěd jako jsem já,
dělá na tak velké výstavě. Jsem hračka a ke svému člověku
jsem se dostal v době, kdy byl ještě malý - mnohem menší,
než jsi teď ty. Měl mě moc
rád a všude mě bral s sebou. A tak jsem se s ním dostal na
i na velkou cestu, o které ti budu vyprávět. Byla hrozně dlouhá
a nebezpečná. Já jsem na ní přišel o kus svého ucha, ale mnoho
jiných věcí a lidí se z ní nevrátilo vůbec. O této cestě je
i celá výstava. Na obrazech vidíš, jak o ní lidé vyprávěli,
na fotografiích, jak to bylo doopravdy. Proto ke každému obrazu
patří jedna fotografie.