Victor Hugo, jeden z nejslavnějších francouzských spisovatelů všech dob, byl ze své rodné země vykázán bezmála na dvacet let. Francouzi na něj ale nikdy nezapomněli a Victor Hugo se pro ně stal symbolem boje za spravedlnost a svobodu jednotlivce.
V roce 1851, kdy se vlády zmocnil Napoleon III., byl Hugo už uznávaným básníkem. Když se ale začal angažovat v politice, musel z Francie odjet. Neměl na vybranou, při odjezdu si však smutně povzdychl: "Kdybych mohl pocítit zadostiučinění alespoň z toho, že mě pronásleduje něco velkého!“
Prchl do Belgie, záhy pomýšlel na útěk do Švýcarska a nakonec se usadil v Jersey nedaleko francouzských břehů. "Jersey se usmívá, je to svobodná země uprostřed temných moří,“ napsal. "Jsem v exilu a jsem šťastný, že zrovna tady,“ přiznal. "Miluji vše, co strádá pro svobodu, pro domovinu a pro spravedlnost; našel jsem klid, i když je těžké kráčet po cizí zemi.“
Jeho první díla napsaná v exilu, "Napoléon le petit“ (1852) a "Châtiments“ (1853), nesou stopy hořkosti a hněvu. Francouzská vláda tlačila Brity, aby Hugova díla nv Británii nevyšla s tím, že jejich vydání by pokládala za porušení oboustranných dobrých vztahů. V říjnu 1855 vydal jeden z Hugových přátel manifest, v němž ostře odsoudil postoj královny Victorie. Hugo a řada jeho přátel pak byl přestěhován na menší ostrov, Guernsey, kde pak Hugo strávil dalších 15 let svého života.
Na Guernesey se Hugo vrhl na obnovu údajně strašidelného domu Hauteville House, který zakoupil a v němž se svou rodinou žil. Místní noviny, které se těšily z Hugových sympatií ke zdejšímu kraji, napsaly: "Básník je mezi námi šťastný a chce zde zůstat.“ Od této chvíle se Hugo na ostrově pokládal za místního a protože zde vlastnil půdu, nemohl být podle britských zákonů vyhoštěn.
Když dokončil Přemítání (1856), vrátil se k první části Legendy věků a zároveň dopsal a zanedlouho vydal svůj nejslavnější román, Bídníky. V roce 1865 napsal "Chansons des rues et des bois“, o rok později Dělníky moře.
Když se vrátil z krátné cesty po Itálii, Napoleon III. nabídl amnestii všem, kteří byli odsouzeni za politické činy či přestupky. Hugo na nabídku zareagoval hrdými slovy: "Vrátím se, až se vrátí svoboda.“
Hugo podnikl několik delších cest po Evropě, kde již platil za významného básníka, romanopisce a člověka, jehož jméno mělo i silný politický nádech. Řekové rebelující proti Krétě, republikáni bouřící se proti Sicílii i mnozí další se na Huga obraceli s prosbou, aby jejich jménem pozvedl svůj hlas. Hugo byl celý život přesvědčený pacifista, který mj. prosazoval myšlenku sjednocené Evropy. S úsměvem zaregistroval, že o něm britský tisk začíná psát jako o "velkém dobrém muži“.
Do Paříže se z vyhnanství vrátil den po vyhlášení republiky. Na nádraží ho za zpěvu Marseillasy a výkřiků "Ať žije Victor Hugo!“ čekaly jásající davy. "Řekl jsem: Během jedné hodiny jste mi vynahradili 20 let exilu.“