Na podzim roku 1943, ve věku dvanácti let, prchl Ennio Hallek s rodiči, mladší sestrou a starším bratrem z Estonska do Švédska. Jeho prarodiče, kteří již prchnout nestačili, byli zabiti. Hallek, který se proslavil jako malíř a sochrař, sám říká, že ani neví, zda je vlastně Estonec nebo Švéd.
Hallkův otec byl rybář. Na začátku ruské okupace Estonska se jeho loď potopila, během německé okupace ale dokázal loď opravit a nadále se živil rybolovem. Rodina se rozhodla prchnout na Gotland, kvůli přídělovému systému ale neměli dost nafty a nakonec svůj cíl omylem minuli.
Za úsvitu ke své hrůze zjistili, že plují podél německého konvoje. Hallkova matka, která se živila jako švadlena, narychlo spíchla švédskou vlajku, kterou vyvěsili na loď, aby nevzbudili podezření, a jejich loď nakonec bezpečně přistála u švédských břehů.
Rodina byla na rok umístěna do uprchlického tábora. Po válce odcházelo mnoho Estónců do Ameriky, Hallkova rodina se ale přestěhovala do Blekinge u baltského pobřeží. Zde také vychodil školu. Později se Hallek odstěhoval do Stockholmu, kde vystudoval uměleckou školu Signe Barth a švédskou Akademii výtvarných umění.
Dnes je Hallek uznávaným malířem a sochrařem, vystavoval v řadě evropských zemí i v zámoří. Mimo jiné vytvořil nástěnné plastiky na stockholmské stanici metra Stadion, vyzdobil interiér Stockholmské university nebo Dětské nemocnice Astrid Lindgrenové.
Od roku 1981 do roku 1991 působil jako profesor výtvarného umění na stockholmské Akademii výtvarných umění. Ve Švédsku se rovněž oženil, má jednu dceru a dvě vnoučata.
Do Estonska, resp. do Saaremaa, se znovu podíval až v roce 1989, aby svým krajanům pomohl s restaurováním kostelů. Od vyhlášení nezávislosti Estonska zde měl celou řadu výstav. Když se ho ale zeptáte na jeho identitu, řekne, že vlastně není ani Estoncem ani Švédem:
"V 60. a 70. letech, kdy se Estónci nesměli k estonské identitě hlásit, jsem se ve světě představoval jako Estonec. Dnes, když už je Estonsko nezávislým státem, se pro změnu představuji jako švédský výtvarník,“ řekl Hallek UNHCR.